SVATÁ HILDEGARDA

Jméno Hildegarda je odvozeno z německého Heldin, jež znamená "hrdinná panna", "zachránkyně", "hrdinka". Hildegarda se narodila v roce 1098 v Bermersheim v Hesensku jako dcera vysokého císařského úředníka, byla jeho desátým potomkem. V 8 letech byla svěřena řeholnici Juttě, která kolem sebe shromáždila malou komunitu v klášteře v Disibodenbergu. Tam Hildegarda v 15 letech přijala závoj a později byla určena za nástupkyni abatyše, na jejíž místo nastoupila roku 1136. V roce 1147 se na základě vidění se svými osmnácti řeholnicemi usadila v Bingenu, kde na hoře sv. Ruperta zakládá klášter, který byl vysvěcen r. 1151. Poté založila další konvent v Einbingenu, v němž je dnes sídlo opatství benediktinek sv. Hildegardy.

Především mimo křesťanství vešla Hildegarda ve známost jako léčitelka a znalkyně přírody. Jsou známé její popisy rostlin, zvířat a kamenů, a léčení stravou, drahými kameny či bylinkami. V jejím způsobu léčení však měl výrazné místo především vztah k Bohu, což je v mnoha nekřesťanských knihách o léčení Hildegardy buď často zcela opomenuto nebo výrazně zkresleno. Její léčitelské znalosti se neopírají pouze o její znalosti přírodních věd, nýbrž i o zážitky zjevení. Někdy lze však v jejích spisech o léčení nalézt předpisy, které bychom dnes nazvali pověrou. Jedno z více vysvětlení je to, že její spisy, které dnes máme k dispozici, nejsou originální rukopisy, nýbrž pozdější opisy, a i proto se s jistou pravděpodobností jedná o určité pozdější kompilace jak Hildegardiných originálních textů, tak textů jiných autorů, mj. i antických, arabských apod., jak bylo v tehdejší době zvykem.