ŠKOLA VZESTUPU

JAK SE ZAČAL PSÁT PŘÍBĚH ŠKOLY VZESTUPU

Příběh školy vzestupu se začal psát už před lety pod adresou anabella.web, na které jsem již ukončila svojí aktivitu. Rozhodnutí to nebylo snadné, protože jsem si dobře vědoma toho, co pro mě ababella.web znamenal. Byl to právě on, kde jsem začínala veřejně vyhotovovat především výklady karet a poskytovala jsem různá poradenství či životní rozbory. Nasbírala jsem si mnoho spokojených klientů, ale chtěla jsem jít dál... Moje srdce jako kompas určovalo směr, ve kterém jsem chtěla poznat víc, dojít dál... Prahla jsem po nových vědomostech a toužila poznat životní pravdy na vlastní kůži. Život mě zajímal hloubkově, ale uvědomovala jsem si, že žijeme pouze povrchově. Žijeme v době, která nám nedovoluje změnit naše vnímání a vrátit se zpět ke své podstatě.

Začala jsem se ptát, kdo jsem? Co tedy je mým úkolem, kam tedy sahá naše vědomí a co jsme všechno schopni vnímat a vidět. Přeci osud není jasně daný a realita života není jen o bolesti. Pracovala jsem s lidmi každý den, každý den mi uvízl v hlavě nějaký příběh... ti lidé, chtějí znát odpovědi karet, ale chtějí znát ji pouze takovou, jakou si přejí... vracejí, tak přeci se neposouvají dál, ale stagnují nebo se upínají na berličku svého terapeuta či mistra. Uvědomila jsem si, že o tom to není. Není to o tom, docházet neustále za terapeutem, ale je to o tom, zvednout se, naučit se a využít své pády pro svůj růst. Jenže jak jim to vysvětlit? Nemohu přeci pořád řešit bebíčka, zasahovat do dějů a dávat naděje... vždyť, ano - budeš padat, dokud nepochopíš. Můžeš být cestou, pomyslnou berličkou a ukazatelem směru, ale jít musí každý sám.

Toto byl prvotní impuls, který mě přivedl myšlenku různých kurzů. Řekla jsem si, že to ty lidi prostě naučím, že se jim pokusím ukázat jejich možnosti, a to tak, že vše zapadne do celku dokonalosti.